Železný trojúhelník
Železný trojúhelník 1967
Vyrazili jsme pouze ve třech (luky,šéva a moje maličkost (ričrd)), ale už ve Svitavách se k nám připojilo houkající auto Forestu (koyot,fery,vlasťák).
Po příjezdu na místo byl můj první dojem naprosto skvělý. Lokalita i počasí výborný. Bohužel jen do doby, než jsme začali stěhovat výstroj do tábora. Boty se mi začaly plnit pískem, kolem hlavy tucty komárů, plus to děsné vedro. A já se né a né přestat potit. „ Ale co, kvůli tomu přeci na tyhle akce jezdíme J„
Začal briefing a kopání zákopů, což jsme dělali vlastně už za hry, takže s maskami na ksichtech. Průběžně jsme chodili hlídkovat na pal-posty a ve větších skupinách (v našem případě SO) na patroly.
První patrola proběhla celkem v klidu.. vlastně si ji vůbec nepamatuji :-D .. každopádně se začalo stmívat a my hlídali stále na palpostech. Když byla hluboká noc, (nevím kolik bylo, ale asi hodně, protože jsem byl už kurva unavenej) vyrazili jsme na patrolu. Šéva šel ve předu (měl střepinovku) s Lukášem, následováni zbytkem týmu rozděleného na dvojice. Po nějaké chvíli, co jsme se plížili tmou byl první kontakt. Šéva to koupil do vesty, já do blembáku (uff) a koyot do ruky. V tu chvíli jsme sebou plácli na zem, odplazili se za nejbližší překážky a začali opětovat palbu. Nepřítel se po menší přestřelce nakonec stáhnul a my pokračovali v úkolu. Na cestě jsme zlikvidovali past a nakonec i nalezli to, pro co jsme se sem vláčeli. Na cestě zpět jsme ještě vyndali jednoho větnamčíka, který potřeboval medika. “Nic moc pocit, když se k němu plížíte tmou a zbytek týmu volá, abych byl v pohodě, že mě krejou“. Po této epizodce jsme se dostali na heli-port a zavolali si o transport. Bohužel nebyl dostatek míst a tak už dost vyčerpaní museli dva z nás běžet za psovodem. To už byl docela mazec (taky sem si to zkusil, ten písek nic moc).
V táboře jsme zjistili, že ještě nemáme právo na odpočinek a musíme na pal-posty. Po hodině hlídkování jsme si mohli jít konečně odpočinout.. pokud někdo bere hodinu spánku po takovéto fyzické a psychické zátěži jako dostatečný odpočinek, tak je u mě KRETÉN.. v tu chvíli mi to tak aspoň připadalo. S odstupem času se už jen smějeme :-D. Teda hlavně kluci.. heh. Každopádně když zazvonil budík, já nebyl schopen vylézt ze stanu a jít opět hlídkovat na pal-post - ale musel jsem. A tak jsem šel (teda aspoň jsem se snažil, aby to tak vypadalo).
Následující den probíhal podle daného scénáře. Přepadení věznice, kterému však předcházela zrada našich spolubojovníků (dostali šévu s lukym) a konečný útok na základní tábor, který jsme přesunuli na kopec a dokonce i ubránili. Jen mě mrzí, že jsme nevyužili tak pracně vytvořené opevnění tábora.
Akci hodnotím velmi kladně a jako jednu z nejvíce fyzicky náročných.