MPCC 2009

 Dovolte mi zhodnotit MPCC z pohledu pořadatele: 
Mou úlohou byla letos příprava scénáře a koordinace průběhu hry.Náš tým měl velké obavy z takto náročného scénáře,jež byly na částečně naplněny...Těžko si v dnešní době útoků rychlých jednotek s leteckou podporou uvědomit realitu zákopové války...Modrá strana se o tom přesvědčila hned v prvních hodinách boje,kdy se zuřivými útoky ala maršál Malinovskij nechala takřka zlikvidovat.V okamžiku kdy byl poměr mrtvol cca 45:7 jsme museli zasáhnout jinak by byla definitivní porážka jistá.Drastickým zadržením munice a cca šesti respawny v poměru 2:1 se situace stabilizovala a kolem 13:00 začala doopravdy zákopová válka.Bohužel,modrá strana ,následkem předchozích chyb,už byla bez zákopů...což ji značně znevýhodnilo,přesto po vylepšení systému velení a zásobování provedla několik solidních pokusů o obchvat....Nicméně jediným dotaženým kouskem byla diverzní akce do týlu červených...Za blbinu s vlajkou se omlouvám,samozřejmě do takovéhoto pokusu o reality game tato hřišťová srandička nepatří,ale stálo to za ty rozesmáté tvářičky modrých,když se Koyot konečně pořádně seknul...(5 minut je sviňa co? ) Nehádejte se kdo vyhrál,hlavně ,že většina vydržela a někteří se i bavili... 


Takze konecne realne zhodnotenie celej hry.Modry nemali sancu vystrcit nos z lesa az do konca hry,pokial sa Cerveni nerozhodli z recesie urobit utok ako v prvej svetovej....cerveni su proste absolutni favoriti ...
 

GEorGE : Kdo tam nebyl, neuvěří. Tak se dá jednoduše popsat, jak bombastická akce MPCC 2009 opravdu byla. Již den předem jezdil mráz po zádech z nádherných opevnění z pytlů, zaminovaných polí, kulometných hnízd a všeho možného, co si účastníci sami vybudovali. Herní prostor vypadal luxusně a nemohli jsme se dočkat, až bitva vypukne. I když mě jímala hrůza z pověření velet skupině Delta. 

V přiděleném východním cípu lesního sektoru jsme rozvinuli obranu v bunkrech na východě a zbytek bránil rojnicí jih. Podotknu jen, že jsme to měli ze všech nejdál k mrtvolišti, fakt štreka přes celý herní prostor. Den předem proběhla porada, kde byla dohodnuta možnost ustoupit a stáhnout se do lesíka Forestů. Světe div se, tato varianta opravdu nastala. Dle mého názoru to bylo více než logické – kraj herního prostoru dosti široký téměř bez opevnění a v těsné blízkosti soupeřova mrtvoliště. Utrpěli jsme zde těžké ztráty, ale pár lidí se podařilo zachránit. Skupina Delta se po té rozpadla a operovala pod velením Šotka (Forest/Sudeta ore) a já si zahrál konečně nefalšovaného pěšáka. Zpočátku jsme si zabojovali o těžce opevněný val modrých v pískovně a hodně krváceli. Až napotřetí se zadařilo a společnými silami s Predators (ze severu) a Sudeta ore + torzo Déčka (z východu) jsme ukázkově rozcupovali modré obranné pozice na vršku. Toto vítězství bylo klíčové pro celou hru, protivník nejspíš touto prohrou ztratil veškeré naděje a posílal „chaotické“ útoky na všechny naše sektory, které byly bez problémů odraženy. Hra se zvrhla v zákopovou válku, i přes to, že zasáhl pořadatel zvýšením přídělu munice a zrychlením recyklace modrých. Nám pro změnu opět po zásahu pořadatele explodoval muniční sklad, takže jsme byli téměř dvě hodiny bez munice! Protivník těchto výhod ale nedokázal využít, jeho útoky byly znovu rozmělněny bez úspěchu na celou naši linii. Z posledních sil se ještě zmohl k útoku na sektor Alfa (v západní lesní úžině), ovšem reakce rudých byla blesková a stažení vojsk z jednotlivých pozic po celé linii proběhlo velice rychle. Protivník se i zde naprosto zdecimován stahoval za své bunkry. Blížil se konec bitvy a z hecu jsme si zaútočili na poslední protivníkovu vlajku tzv. ruským útokem. Ten se ovšem krutě nezdařil, soupeř nás ze svého území doslova vypráskal a podařilo se mu ukořistit na poslední chvíli i naši vlajku. 

Celková atmosféra byla fantastická. Létaly sádrové granáty, které přesným hodem likvidovaly kulometná hnízda. Zadýmené až stometrové linie, ze kterých se na nás řítily hordy nepřátel. Strach ze zaminovaných polí. Munice docházela a místy až v poslední vteřině dorazili zásobovači z muničáku. Přesuny celé bojové linie do krizových oblastí. Co více dodat než naprostá nádhera. 

Nechápu jak, ale modří vyhráli, i když jsme půl dne ovládali 2/3 území a deklasovali každého, kdo se pokoušel uzmout i kousíček našeho prostoru, vyjma onoho lesního cípu. Protivník byl také podpořen pořadatelem, na úkor těžké ztráty bodů, zrychlením recyklace, zvýšením přídělů munice a výbuchem našeho muničku. 

S úsměvem ale mohu říci, že červení byli morálními vítězi, operovali jako jeden muž, dodržovali strategii do puntíku a přidali i um se zbraní. To vše pod geniálním velením Kojota. 

A nekamenujte mě, fakt mi to tak připadalo:)
 

HELLBOY : Jinak ke hře. Já jsem začínal v bunkru pod lesíkem, kde jsme byli 20metrů pod palpostem nepřítele a přesto jsme se tam udrželi až nečekaně dlouho, především díky tomu, že se dlouho nikomu nedařilo trefit se k nám granátem a to především proto, že v části těch granátů byl šutr, který obvykle vypadl a tak to lítalo zcela nepředvídatelně (při té příležitosti bych se rád zeptal jestli granáty s šutrem který z nich za letu vyletí byly někým povolené, protože když nám ty šutry začali mlátit do prken bunkru, dost jsme se divili co to asi je). 

Nakonec nám tam došla munice, přestože bylo až neuvěřitelné, že se podařilo minimálně jednou Lubánovi přeběhnout přes otevřené prostranství a kule nám dopravit. Několikrát jsme zkusili palpost dobýt a i když jsme se dostali až na jeho vrchol, vždycky to krachlo, protože nepříteli chodili z lesa čerství lidé. Nakonec se někomu podařilo ten granát do bunkru hodit a tak jsme o něj přišli a rozhodli se provést útok skrze pískovnu, kde se o to pokoušelo už několik lidí, zřejmě z Predators. Když jsem se konečně vyškrábal tím nejprudším kopcem na vrchol pískovny v domění, že mě nikdo nevidí, dostal jsem ihned jak jsem vystrčil pracky přes hranu zásah do ruky a kvéru. Naštěstí tam byl zdravotník a ošetřil mě a ještě si se mnou vyměnil kvér. Mezitím zbytek naší skupinky už operoval pod palpostem a tak jsem vyndal borce za nejblížším kopečkem, vylezl na něj a z jeho vrcholku společně s někým s SP8 jsme vyndali zbytek nepřátel pohybujících se v pískovně za dobývaným palpostem a ten se dostal do našeho držení. 

Pak se poměrně velké množství lidí ocitlo na čerstvě zabraném území a bylo nás takové kvantum, že jsme se poněkud zbrkle rozhodli zkusit dobýt ještě poslední post nepřítele mimo les u cesty vedle hnoje. Já a Rejmy jsme postupovali na špici jako návnady a podařilo se nám vyndat i zřejmě posledního obránce tohoto postu. Bohužel se ale odněkud ze smrčků vynořilo poměrně značné množství nepřátel, kteří do nás začali střílet (někdo tam měl naprosto brutálně přehulenou úsťovku, svištělo to kolem nás jako ostrá munice a Rejmymu a Kancovi jen v brejlích jsem v tu chvíli opravdu nezáviděl), vyndali Rejmyho, následně i Kance, který se ho snažil ošetřit a pak hrdinně dělal ležící štít. Pak jsem dostal smrtelný zásah i já a nepřítel se mě chystal obrat o munici, to ovšem netušil, že kousek za mnou se plazí dvacet našich a tak jakmile vylezli na cestu byla jich část postřílena. Naši když zjistili, že to nemá cenu se vcelku šikovně stáhli zpět a já, jelikož jsem v tu chvíli už ztratil hlas a málem jsem blil do masky jsem se odebral fotit s pocitem dobře dovedené práce. 

Pak už jsem jen slyšel, že na nějakou dobu se Fremenovi a spol podařilo obsadit i kus lesa za hnojem (takže né že to nešlo a že jsme to nezkusili), jenže dospěli k názoru, že je to velice těžko udržitelné místo a vykašlali se na to. 

Z lesíka už jsme pak jen odráželi dost marné pokusy dostat se k nám přes hnůj. Tam nepřítel udělal především tu chybu, že vyběhl do kouře dýmek a tam se zastavil jako na střelnici, čímž se z něj stal velice snadný cíl. Co se stížností na přehulené úsťovky na naší straně a tím pádem nerovný boj při přestřelování hnoje, nemyslím si, že by to tak bylo. Co jsem viděl, tak poměrně úspěšný byl v tomto směru Šotek a neměl jsem pocit, že by jeho zbraň byla nějak extrémně přetažená. SPíš jsme měli výhodu, že jsme byli na kopečku, vítr foukal proti vám a zatímco vy jste měli na své straně otevřený les, nás kryli větve borovic. Navíc naši se kryli za stromy, zatímco vaši se tam procházeli jak v obchoďáku v domění, že to k nim nedoletí. 

Humornou vložkou pak je, že pár našich si šláplo na naše vlastní miny, kterými jsme lesík zajistili a poctivě se šlo oživit, v jednom případě i dvakrát po sobě..